1. Frankenstein: Když si věda hraje na Boha

Když se řekne Frankenstein, většina lidí si vybaví obřího, ošklivého a nemotorného hromotluka se šrouby v krku, švy po těle a mrtvým výrazem. Ale tak to úplně není. Tenhle Frankenstein není žádná příšera, je to totiž doktor, vědecký génius a nadšenec do vynálezů, který se tak trochu nechal unést svými experimenty. Co se asi tak může stát, když dáte dohromady krájení mrtvých těl, sešívání kůže a špetku elektřiny? No, nejspíš něco dost děsivého – a přesně to zjistil i doktor Viktor Frankenstein, když se jeho vlastní "dítě" rozhodlo nebýt tak úplně hodné.

Mary Shelley napsala Frankensteina už ve svých 21 letech (v roce 1818), ale výsledkem je dílo, které zůstává nadčasové a fascinující. Příběh Viktora Frankensteina je ve své podstatě varováním před vědeckou pýchou a tím, co se může stát, když se věda rozhodne hrát si na Stvořitele. Viktor není ani tak typický šílený vědec jako spíš chlápek, co prostě neví, kdy přestat – a jeho "výrobek" se mu jaksi vymkne z rukou. Příběh je jak varovná pohádka pro vědce, kteří se chystají něco tak trošku přetáhnout přes běžné hranice. Takže pokud máte divné nápady a třeba dílnu plnou podivných dílů, vezměte si z Frankensteina ponaučení: možná je lepší nechat některé věci nevyřešené. Nebo alespoň předem naplánovat, jak takové monstrum zkrotit, když se něco nepovede….

Monstrum, které Viktor sestaví, touží po lásce, přijetí a kousku lidskosti. Jenže když ho všichni odmítají kvůli jeho vzhledu, začne se chovat přesně tak, jak si o něm všichni myslí: jako monstrum. Kniha tak vlastně kritizuje povrchní předsudky společnosti – a co víc, nutí čtenáře přemýšlet o tom, kdo je tu vlastně to opravdové monstrum. Frankenstein nám ukazuje, že pokrok bez zodpovědnosti může být cesta do pekel, a že někdy je lepší nechat věci prostě tak, jak jsou.

2. Drákula: Seznamka na hororový způsob

A teď tu máme příběh o muži s typickým východoevropským šarmem, který má dost specifické nároky na rande. Gróf Drákula není jen tak ledajaký hrabě, je to totiž upír – a tenhle fešák rozhodně nezaváhá, když jde o exkluzivní zážitky. Kdo by totiž pohrdnul výletem z chladné a temné Transylvánie až do rušného a ponurého Londýna, aby ochutnal něco jiného než místní "krevní delikatesy"?

Abraham "Bram" Stoker v této knize přišel nejen se strašidelným příběhem, ale v podstatě založil i moderní popkulturu upírů. V podstatě se jedná o klasické dílo tzv. literárního vampyrismu a první zpracování upíří legendy do románové podoby. Drákula je v jádru elegantní švihák, který má slabost pro hezké krky a česnek, ten opravdu nemusí. Příběh ale není jen o upírech a krvi – je to střet temnoty a nevinnosti, lásky a touhy, a zároveň se dá vnímat i jako metafora střetu západní civilizace s tajemným Východem, kde žije Drákula a kde zkrátka platí jiná pravidla. Hrdinové knihy, včetně Jonathana Harkera, Míny Murrayové a věhlasného profesora Abrahama Van Helsinga, se snaží přežít střet s něčím zcela neznámým a nepochopitelným. Je to vlastně psychologická hra, kde každý přichází o pomyslný kousek sebe sama. Drákula sám představuje nebezpečí pokušení a temné přitažlivosti, kterou prostě nelze ignorovat – zkrátka horor i romantika v jednom balení, což vysvětluje, proč je tak fascinující i po více než sto letech (poprvé spatřil světlo světa roku 1897).

Drákula je zkrátka profesionál, co ví, jak si získat pozornost (a občas i něco víc). Jenže moderní Londýn je trochu jiný kalibr – jsou tu lidé s ostrými kříži, česnekem a Van Helsingem, takže hrabě brzy zjistí, že není radno podceňovat západní elán. Tahle kniha je víc než příběh o souboji lidí a upírů, je to příběh o kulturních střetech.

3. Obraz Doriana Greye: Když se krása stane prokletím

Dorian Gray by se dnes klidně mohl stát influencerem. Tvářičku má jako z porcelánu, charisma, toho má na rozdávání, a přitažlivost, která by si určitě zajistila tisíce srdíček na Instagramu. Ale kde je vlastně ten háček? Postava Doriana Greye je spíš milovník malířského umění, který má ale dosti nezdravý zájem o to, jak udržet svůj vzhled neměnný. Když dostane šanci své stáří "přesunout" na obraz, tak ani chvíli nezaváhá.

Oscar Wilde sepsal knihu Obraz Doriana Greye jako ostrou satiru na společnost posedlou krásou a mládím. Poprvé vyšel jako úvodní příběh v časopise v roce 1890. Dorian Gray, jako krásný a naivní mladý a sebestředný aristokrat, se nechá strhnout představou, že jeho krása je nejdůležitější věcí na světě. Díky této utkvělé představě souhlasí, aby jeho pravé stáří a životní chyby zobrazoval obraz místo něj samotného – vymění své mládí za svou duši, a tím začíná cesta do propasti. Není to ale až tak pohádka o nestárnutí. Dorian totiž rychle zjistí, že být věčně mladý má svou temnou stránku. Jeho portrét začíná odrážet všechny jeho morální chyby. Dorianův portrét s každou jeho morální prohrou chřadne a děsí, zatímco Dorian zůstává navenek dokonalý. Wilde zde nastavuje zrcadlo společnosti, která preferuje iluzi krásy před skutečným charakterem. Wildeův román má pod černým humorem hluboké varování: posedlost dokonalostí nás může přivést ke ztrátě toho nejcennějšího, co máme – sebe sama.

Obraz Doriana Graye od Oscara Wildea je nadčasovým dílem, které se zabývá otázkami morálky, viny a lidských tužeb. Příběh Doriana, jenž si přeje věčné mládí a nechá své hříchy zapisovat na plátno namísto své duše, ukazuje, kam až může vést posedlost vnější krásou a touha po bezstarostném životě. Wilde mistrně odhaluje temné stránky lidské povahy a nutí čtenáře zamyslet se nad cenou, kterou jsme ochotni zaplatit za splnění vlastních přání.

Všechna tato tři legendární literární díla nám ukazují, že horor není jen o děsu a strachu – často jde také o špetku filozofie, pořádnou dávku napětí a lehkou hravost s lidskými slabostmi. Přes všechny upíry, monstra a tajemná kouzla se v těchto příbězích skrývá také i nadčasový humor, ironií okořeněná varování a myšlenky o tom, co vlastně znamená být člověkem. Každý z těchto příběhů nabízí nejen husí kůži a vstávání chlupů na zádech, ale také příjemný pocit návratu ke klasikám, které i po stoletích dokazují, že jejich kouzlo jen tak nezmizí.

Autor: Milan