Od svitku ke knize: Jak vznikla kniha, kterou dnes držíme v ruce

Kniha dnes působí jako něco naprosto samozřejmého. Vezmeme ji do ruky, otevřeme, začteme se a za pár hodin ji zase odložíme. Jenže cesta, kterou kniha urazila, než získala podobu, jakou známe dnes, trvala tisíce let.

Od hliněných tabulek přes papyrusové svitky, ručně psané pergamenové rukopisy až po Gutenbergův knihtisk a dnešní e-knihy. Za tou obyčejnou věcí v polici se skrývá překvapivě dlouhý příběh.

A právě ten stojí za připomenutí.

Nejdřív nebyly knihy, ale svitky

Když se řekne „stará kniha“, většina z nás si představí tlustý svazek s koženou vazbou. Jenže první knihy se dnešní knize vůbec nepodobaly.

Ve starověku se texty zapisovaly například na papyrus a velmi rozšířenou podobou byla svitková kniha. Text byl napsaný v dlouhém pruhu materiálu, který se při čtení postupně odvíjel a zase navíjel.

Nebyla to zrovna ideální forma, pokud jste potřebovali rychle najít konkrétní část textu. Zkuste si představit, že hledáte jeden odstavec někde uprostřed několika metrů svitku. Žádné „otočím stránku a jsem tam“.

Postupně se proto začala prosazovat jiná forma knihy – kodex.

Velký převrat: kodex

Kodex už se začínal podobat knize, jak ji známe dnes. Jednotlivé listy byly spojeny v jednom svazku a mohly se obracet.

Tahle změna byla mnohem důležitější, než se může na první pohled zdát. Kodex umožňoval používat obě strany materiálu a také výrazně usnadňoval hledání konkrétního místa v textu.

Ve starověku tak postupně docházelo k přechodu od svitků ke kodexům. British Library uvádí, že zatímco na začátku prvního století byly knihy běžně v podobě papyrových svitků, v pozdní antice už převládaly kodexy a pergamen postupně nahradil papyrus jako důležitý psací materiál.

A mimochodem – jeden z nejstarších známých latinských kodexů je dochován pouze jako malý fragment. Papyrus 745 pochází přibližně z konce 1. nebo začátku 2. století.

Takže žádný obrovský starověký bestseller v knihovně. Jen malý kousek papíru… tedy vlastně papyru. A přesto je pro historii knih nesmírně důležitý.

Když knihu vyráběl člověk, kus po kuse

Po dlouhá staletí se knihy jednoduše opisovaly ručně.

To znamenalo obrovské množství práce.

Písař seděl nad předlohou a postupně opisoval řádek za řádkem. U významnějších knih přicházeli na řadu také iluminátoři, kteří rukopisy zdobili barevnými iniciálami, ornamenty a někdy i nádhernými ilustracemi.

Kniha tak nebyla jen nosičem textu. Byla zároveň řemeslným výrobkem.

A podle toho také vypadala její cena.

Vytvořit rozsáhlejší rukopis mohlo trvat měsíce nebo i déle. Knihy proto nebyly běžnou věcí, kterou by měl doma každý.

Některé rukopisy byly skutečnými uměleckými díly.

A potom přišel Gutenberg

V polovině 15. století se v Evropě odehrála změna, která svět knih převrátila vzhůru nohama.

Johannes Gutenberg v Mohuči zdokonalil systém tisku s pohyblivými kovovými literami. Neznamenalo to, že by před ním nikdo na světě netiskl – tiskové techniky byly používány v Asii už dávno předtím. Gutenbergův přínos spočíval především v systému, který umožnil mnohem efektivnější sériovou výrobu tištěných knih v Evropě.

A najednou nebylo potřeba každou stránku znovu ručně opisovat.

Text se vysázel z jednotlivých liter, natřel barvou a pomocí lisu se přenesl na papír nebo pergamen.

Výsledek?

Mnohem více knih za mnohem kratší dobu.

Gutenbergova nejslavnější kniha byla samozřejmě Bible. Takzvaná Gutenbergova Bible byla vytištěna kolem roku 1455 a patří k nejslavnějším knihám v dějinách vůbec.

A je na ní zajímavá ještě jedna věc.

První tištěné knihy se totiž zpočátku snažily vypadat jako rukopisy.

Člověk by čekal, že po vynálezu knihtisku vzniknou úplně nové, moderní knihy. Jenže tehdejší čtenáři byli zvyklí na rukopisy. Proto první tiskaři napodobovali jejich vzhled – používali podobné typy písma, rozvržení stránek a nechávali prostor pro ručně malované iniciály.

Takže první tištěná kniha vlastně trochu hrála na to, že je stále stará dobrá rukopisná kniha.

Kniha začala být dostupnější

Knihtisk postupně změnil celý svět.

Tiskárny se začaly šířit po evropských městech a produkce knih rychle rostla. Do konce 15. století se tiskárny nacházely ve stovkách evropských měst.

Knihy už nebyly výhradně záležitostí klášterů, panovnických dvorů a nejbohatších lidí.

Začaly se dostávat mezi stále širší okruh čtenářů.

A spolu s nimi se šířily myšlenky.

Literatura, náboženské texty, vědecké poznatky, cestopisy, politické názory, učebnice i beletrie.

Najednou bylo možné jednu myšlenku rozmnožit a poslat ji mezi stovky nebo tisíce lidí.

To byl začátek skutečné revoluce v šíření informací.

Od vzácného rukopisu k obyčejné knize

Další staletí přinesla další změny.

Tisk se zdokonaloval, knihy byly stále dostupnější a postupně se měnily také materiály a technologie jejich výroby. Papír se stal běžnější a kniha přestávala být luxusním předmětem.

Později přišla průmyslová výroba, rychlejší tiskové stroje a masová produkce.

Kniha se mohla dostat prakticky ke každému.

Vznikaly romány, dobrodružné příběhy, detektivky, časopisy, noviny, encyklopedie i levná vydání určená pro široké publikum.

A právě tehdy se začala rodit kniha, kterou už bychom poznali i dnes.

Obálka.

Titulní strana.

Číslované stránky.

Kapitoly.

Obsah.

A samozřejmě pořádná hromada papíru.

A pak přišla ještě jedna revoluce

V posledních desetiletích se zdálo, že knihu čeká další zásadní proměna.

Přišly e-knihy.

Najednou se do jednoho zařízení vejdou stovky nebo tisíce titulů. Nemusíme mít doma knihovnu, abychom měli přístup k obrovskému množství textů.

Jenže…

Papírová kniha nezmizela.

A nejspíš ani jen tak nezmizí.

Protože kniha není pouze text.

Je to předmět.

Má svoji vůni, váhu, obálku, stránky a někdy i stopy předchozích majitelů. Někdo do ní napsal věnování. Jiný si podtrhl oblíbenou větu. Na některé stránce může být razítko knihovny, stará cenovka nebo poznámka tužkou.

A právě tady začíná být historie knihy zajímavá i pro nás v antikvariátu.

Každá stará kniha má něco za sebou

Když vezmete do ruky starou knihu, často nedržíte jen několik set gramů papíru.

Držíte předmět, který už někdo vlastnil.

Někdo ho koupil.

Někdo ho četl.

Možná ho dostal jako dárek.

Možná ho měl desítky let v knihovně.

A potom se dostal k nám.

To je ostatně jedna z věcí, která nás na starých knihách baví nejvíc. Nikdy přesně nevíte, kolik příběhů se odehrálo předtím, než se kniha dostala do vašich rukou.

Od svitku až k vám

Za několik tisíc let se změnilo skoro všechno.

Materiál.

Způsob psaní.

Podoba knihy.

Technologie výroby.

Způsob distribuce.

A dnes dokonce nemusíme knihu ani fyzicky vlastnit.

Přesto zůstává základ stejný.

Někdo něco napíše.

Někdo jiný si to přečte.

A příběh pokračuje dál.

Takže až příště vezmete do ruky starou knihu z antikvariátu, zkuste se na ni podívat trochu jinak.

Možná je za ní jen pár desítek let.

Možná sto.

Možná několik staletí.

Ale i obyčejná kniha může mít za sebou cestu, která začala dávno předtím, než vůbec vznikl první Knihoweb.

A právě proto mají staré knihy něco, co žádný soubor v počítači úplně nenahradí.

Mají svůj vlastní příběh.