Ernest Hemingway patří mezi nejvýznamnější americké spisovatele 20. století. Je známý svým minimalistickým stylem psaní, který ovlivnil mnoho generací spisovatelů po celém světě. Hemingwayova díla, často inspirovaná jeho osobními zážitky a cestami po světě, zahrnují témata války, smrti, odvahy a lidské vytrvalosti. Jako nositel Pulitzerovy ceny (1953) a Nobelovy ceny za literaturu (1954) se stal legendou jak díky svým knihám, tak i díky svému dobrodružnému životnímu stylu.

Život a kariéra od narození do smrti

Ernest Hemingway se narodil 21. července 1899 v Oak Park, Illinois, v zámožné rodině. Jeho otec byl lékař a matka hudebnice. Od mládí byl vášnivým čtenářem a sportovcem, což se odrazilo v jeho celoživotní lásce k přírodě, lovu a rybaření. Farmaření mu nebylo cizí, uměl skvěle tábořit a také se věnoval pěší turistice se svými spolužáky. Byl velmi zdatný, výborně plaval a také byl výborným střelcem, a to i přesto, že špatně viděl na jedno oko. Mimo ostatní záliby se věnoval boxu a jízdě na kánoi. Po matce zdědil hudební nadání a ve školním orchestru hrál na violoncello. První literární kroky podnikal na střední škole, kde se snažil o první verše, povídky a sloupky do novin.

První kroky v žurnalistice a účast ve válce

Po ukončení střední školy se Hemingway stal novinářem a v roce 1918 se dobrovolně přihlásil jako řidič sanitky Červeného kříže v průběhu první světové války. Během svého působení v Itálii byl vážně zraněn, což zanechalo fyzické i psychické jizvy, které ovlivnily jeho pohled na svět a styl jeho psaní.

Po návratu do Spojených států amerických pokračoval v novinářské kariéře, ale brzy odešel do Paříže, kde se připojil ke „ztracené generaci“ amerických spisovatelů, spolu s Francisem Scottem Fitzgeraldem a Gertrude Steinovou. V Paříži začal formovat svůj osobitý styl psaní, který se vyznačoval úsečnou a přesnou prózou.

Rozjezd kariéry a mezinárodní úspěch

Hemingwayovy rané literární úspěchy zahrnovaly román Fiesta (I slunce vychází) (1926), který byl jeho prvním velkým úspěchem. V roce 1929 pak publikoval Sbohem, armádo, což byla částečně autobiografická reflexe jeho zážitků z první světové války. Kniha se stala mezinárodním bestsellerem a upevnila jeho pozici na literární scéně.

Ve 30. a 40. letech 20. století Hemingwaye inspirovaly další celosvětově významné události, jako španělská občanská válka, kterou zpracoval v románu Komu zvoní hrana (1940), a druhá světová válka, během níž pracoval jako válečný korespondent.

Pozdější život a smrt

Po druhé světové válce Hemingway pokračoval v psaní, ale trpěl depresemi a různými zdravotními problémy. Jeho poslední velké dílo, Stařec a moře (1952), mu přineslo Pulitzerovu cenu v roce 1953 a upevnilo jeho status literární ikony. V roce 1954 dokonce získal Nobelovu cenu za literaturu za své celoživotní dílo.

Ke konci života se Hemingway potýkal s duševními problémy, včetně zmíněných depresí a stavů úzkosti, které byly zhoršeny jeho fyzickým stavem a závislostí na alkoholu. Několikrát byl hospitalizován na klinice Mayo. V červnu roku 1961 byl propuštěn z nemocnice a následně dne 2. července 1961 si vzal život ve svém domě v Ketchumu, Idaho. Vzal si život ranou z brokovnice, ikdyž přivolaný lékař prohlásil jeho smrt za náhodnou. Nezanechal žádný dopis na vysvětlenou, ale sebevražda byla pravděpodobná.

Rozbor jeho nejznámějších děl

Fiesta (1926)

Tento román, známý také pod názvem I slunce vychází, je jedním z prvních děl, která definují „ztracenou generaci“. Kniha sleduje skupinu Američanů a Britů žijících v Paříži a jejich cestu do Španělska na býčí zápasy. Postavy hledají smysl života v poválečném světě, který je plný deziluze. Hlavní hrdina Jacob Barnes je poznamenán fyzickým i emocionálním zraněním, což z něj dělá symbol celé generace, která se cítí odcizená a ztracená.

Sbohem, armádo (1929)

„Sbohem, armádo“ je jedním z nejznámějších románů Hemingwaye a zároveň jedním z nejlepších válečných románů vůbec. Příběh sleduje mladého amerického sanitáře Fredericka Henryho, který slouží v italské armádě během první světové války. Kniha kombinuje válečné zážitky s milostným příběhem mezi Henrym a britskou zdravotní sestrou Catherine Barkleyovou. Hemingway zde zkoumá témata ztráty, lásky, války a zoufalství, přičemž se opírá o svůj minimalistický styl a zkušenosti z první světové války. Kniha je často interpretována jako kritika válečné mašinerie a ztráta iluzí o hrdinství, a nese autobiografické prvky.

Komu zvoní hrana (1940)

Tento román je zasazen do období španělské občanské války, kterou Hemingway osobně zažil jako válečný korespondent. Příběh sleduje amerického učitele Roberta Jordana, který bojuje na straně republikánů a jehož úkolem je vyhodit most do povětří, aby zabránil nepřátelským silám postoupit. Kniha se zaměřuje na vnitřní konflikt Jordana, otázky osobní oběti a ztráty. Titul je inspirován slavným výrokem Johna Donna: „Smrtí každého člověka je mne méně....., komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“ a symbolizuje propojenost lidstva a společný osud.

Stařec a moře (1952)

Tento krátký, ale hluboce symbolický román sleduje příběh starého rybáře Santiaga, který se vydává na epickou výpravu na moře, aby chytil obří rybu. Boj mezi Santiagem a rybou se stává metaforou pro lidskou vytrvalost a odhodlání. Stařec a moře je jedním z nejlepších příkladů Hemingwayova stylu, kdy to nejdůležitější zůstává skryté pod povrchem textu. Tento román Hemingwaye opět vynesl na vrchol literární slávy a zajistil mu Nobelovu cenu za literaturu.

Závěr

Ernest Hemingway zůstává jednou z nejvýznamnějších postav literární historie. Jeho jednoduchý, ale mocný styl ovlivnil nespočet autorů, zatímco jeho knihy oslovují generace čtenářů svými univerzálními tématy, jako jsou válka, láska, odvaha a osamělost. Ačkoli jeho osobní život byl poznamenán tragédií, jeho literární dílo zůstává nadčasovým svědectvím o lidském boji a síle. Hemingwayův odkaz pokračuje a jeho knihy jsou stále studovány, čteny a milovány po celém světě. Na našem eshopu můžete zakoupit kompletní nabídku jeho knih v různých vydáních.