Úžasná Zeměplocha - vesmír, který se vám vejde do knihovny

Existují knižní série, které si přečtete, odložíte na poličku a časem na ně zapomenete. A pak existuje Úžasná Zeměplocha Terryho Pratchetta — svět tak rozlehlý, že se v něm můžete zabydlet jako ve starém městě, kde každá ulička skrývá jiný příběh. Je to místo, kam se vracíte nejen kvůli zápletce, ale i kvůli postavám, které vnímáte pak víc jako sousedy než jako literární výtvory. Při každém návratu objevíte totiž nové zákoutí, dávno zapomenutý vtip nebo nečekanou pointu ukrytou mezi řádky. A pokaždé je u toho přítomna ona typická pratchettovská kombinace bystrého humoru, jemné ironie a špetky laskavého šílenství, která z obyčejného čtení dělá cestu někam mnohem, mnohem dál než jen na konec kapitoly.

Celý svět na hřbetu obří želvy

Zeměplocha není jen ledajaká kulisa. Je to dokonale propracovaný ekosystém absurdity a zároveň logiky, který balancuje na hřbetě obří želvy A'Tuin putující vesmírem. Tohle není jen poetický obraz — je to základní rámec celého universa, který Pratchett využívá k nekonečné hře s mytologií, fyzikou i lidskou povahou. Jeho dílo má ve zvyku se vysmívat tradičnímu fantasy, jmenovitě často paroduje například Tolkiena, Howarda, Lovecrafta a další témata z historické mytologie, pohádek či folklórních legend.

Knižní série čítá 41 knih – a přesto je každá z nich jiná

Od prvního románu Barva kouzel (1983) až po posmrtně vydanou Pastýřskou korunu (2015) se série rozrostla dohromady na 41 knih. Číst je můžete od začátku do konce, nebo na přeskáčku třeba podle tematických „podsérií“. V celé knižní sérii najdeme rozsáhlou, ale systematickou, změť příběhů několika hlavních postav a my jsme si pro vás připravili přehled těch nejvýraznějších:

• Mrakoplaš – neschopný kouzelník, který nedostudoval magii a který utíká rychleji než přemýšlí. Sice není schopen vyvolat jakékoli kouzlo, ale je proslulý právě svým pudem sebezáchovy.

• Městská hlídka – detektivní a politické satiry v kulisách města Ankh-Morpork. V těchto příbezích objevujeme činnost místní "policie", Městské hlídky, která čítá několik strážníků a jejich velitele.

• Čarodějky z Lancre – magické příběhy protkané selským rozumem a tak trochu feministickým nadhledem. Knihy popisují příhody třech čarodějek, které pomáhají první ženě – mágovi.

• Smrť – filosofické a dojemné knihy, přesto plné Pratchettovského humoru. Smrť je zde zobrazen jako typický skeleton s černou kápí, který má několik společníků. V knize Mort má dokonce chvíli i učně Morta.

Terry Pratchett mistrně propojoval tyto dějové linky, takže postavy přeskakují z příběhu do příběhu jako nepozvaní hosté na večírku — někdy se jen mihnou ve dveřích, jindy vám seberou dokonce pomyslný talíř s chlebíčky a zůstanou až do konce. Můžete si myslet, že čtete knihu o čarodějkách, a najednou se na stránkách objeví Smrť s krysím Smrťem, nebo že sledujete příběhovou linku Městské hlídky a v nejméně vhodnou chvíli se najednou zjeví neschopný mág Mrakoplaš, prchající před něčím, co by v ideálním případě ani nemělo existovat. Právě tahle volnost dělá z Úžasné Zeměplochy svět, který působí skutečně živě — jako by si jeho obyvatelé vedli vlastní životy i tehdy, když o nich zrovna nečtete.

Díky tomu ani výše uvedené tematické rozdělení nelze brát jako pevné hranice. Spíš jde o takovou mapu, na které jsou některé cesty silně vyznačené, jiné jen lehce načrtnuté, a vy se můžete vydat kteroukoli z nich, aniž byste se báli, že se ztratíte. Navíc jsme vám tak představili nejvýraznější postavy celé Zeměplochy. A co je na tom nejlepší? Tahle celá série je uzavřená. Čeká vás tedy kompletní cesta — bez nekonečného čekání na další díl, bez nervózního refreshování nakladatelských novinek a bez obav, že autor už nikdy nevysvětlí, proč má ten jeden drak alergii na tulipány.

Humor, který kouše i hladí

Zeměplocha je plná slovních hříček, kulturních a humoristických parodií a jemných (i méně jemných) kopanců do lidské hlouposti. Pratchett dokázal zesměšnit klišé fantasy žánru stejně lehce, jako uměl trefit do achillovky moderní společnost — a to bez ohledu na to, zda šlo o politiku, byrokracii nebo způsob, jakým se lidé nechají přesvědčit k naprosto iracionálním věcem. Ale není to jen komedie. Pod každým vtipem číhá myšlenka, pointa, která vás donutí se zastavit, nadechnout a možná i trochu přehodnotit vlastní názor na některé věci.

Kouzlo Pratchettových knih spočívalo v tom, že ani vážná témata zde nebyla těžkopádná. Moc, víra, spravedlnost, smrt — to všechno dokázal vtělit do příběhů, které se čtou tak snadno a lehce, ale přesto ve vás po dočtení ještě dlouho zůstanou. Měl dar klást nepříjemné otázky nenápadně, tak, aby vás rozesmál, a zároveň aby vás přiměl přemýšlet nad tím, proč se vlastně smějete. Někdy tak čtenář až po pár stránkách zjistí, že se baví na účet vlastních předsudků. A to je druh humoru, který nikdy nezestárne. Knihy Terryho Pratchetta patří k základům fantasy, minimálně zkusit by je měl každý.