Sci-fi, nebo chcete-li česky vědecko-fantastická literatura, dnes tvoří jeden z nejpopulárnějších a nejvýznamnějších literárních žánrů. Tento literární směr představuje nekonečné možnosti vesmíru, budoucnosti, technologických inovací a často slouží jako zrcadlo společnosti, odrážející naše obavy i naděje. Jak ale tento úžasný a fascinující žánr vlastně vznikl? Jaké byly jeho počátky a kdo stál u zrodu sci-fi žánru? Pojďme se ponořit do dějin literatury a odhalit kořeny tohoto jedinečného kulturního směru.

První krůčky ke sci-fi, jako ho známe

Kořeny sci-fi sahají hluboko do minulosti, kdy lidé začali spekulovat o tom, co by mohlo být za hranicemi známého světa. Někteří literární historici a znalci dokonce připisují první záblesky vědecko-fantastických myšlenek už starověkým autorům, jako byl Platón (řecký filozof) nebo Lúkianos (Lucianus Samosatensis, starověký řečník a satirik), kteří se zabývali představami o jiných světech nebo o cestách na naši přirozenou družici, Měsíc.

Skutečný zlom však nastal až v 18. a 19. století, kdy věda a technologie začaly rychle ovlivňovat každodenní život. Právě toto období totiž umožnilo vznik prvních moderních sci-fi příběhů. Autoři byli fascinováni nejen nezastavitelným technickým pokrokem, ale hlavně také otázkou, jak technologie v budoucnu ovlivní společnost a celkově lidskou existenci.

Mary Shelley a její Frankenstein: První vědecko-fantastický román?

Za první skutečně vědecko-fantastický příběh bývá často označován hororový román „Frankenstein“ (1818) od anglické spisovatelky Mary Shelley (1797-1851). Ačkoliv jde na první pohled o horor, příběh tohoto skvělého díla je o stvoření života pomocí vědy a má v sobě základní principy sci-fi. Shellyin román o doktoru Frankensteinovi a jeho monstrózním výtvoru se dotýká etických i filosofických otázek, které zůstávají relevantní dodnes, jako například: Jak daleko až může věda zajít? Kde jsou hranice lidského poznání, jestli vůbec nějaké jsou? Frankenstein představuje začátek směru, který bude ve sci-fi žánru stále silněji rezonovat: otázky spojené s morálkou a také odpovědností za technologický pokrok a umělou inteligenci.

Jules Verne a H. G. Wells: Průkopníci sci-fi....

V polovině 19. století se vědecko-fantastická literatura stala uznávaným žánrem, zejména díky dvěma gigantům literatury – Jules Verne a H. G. Wells, dva vizionáři, kteří zásadně ovlivnili vývoj tohoto žánru.

Jules Verne, známý hlavně svými dobrodružnými romány jako je „Cesta na Měsíc“ nebo „Cesta do středu Země“, patřil k autorům, kteří využívali tehdy dostupné vědecké poznatky a snažili se je extrapolovat do budoucnosti. Verneovy romány čtenářům ukazovaly svět, který by teoreticky mohl být možný, pokud by se technologie a věda vyvíjela. Jeho detailní popisy strojů a prostředí dodávaly jeho dílům na autentičnosti a na síle, což z něj udělalo jednoho z nejvýznamnějších autorů rané sci-fi éry. Položil základy technicky orientované vědecko-fantastické literatury.

Na druhé straně H. G. Wells, který napsal klasiky jako jsou „Válka světů“ a „Stroj času“, přinášel do sci-fi hlubší sociální, politické a filozofické otázky. Jeho díla nebyla jen o technických zázracích, ale především o tom, jaké důsledky může mít věda a technologie pro lidstvo jako celek. Wells byl mistrem v zobrazování dystopických světů, kde vědecký pokrok často vedl k nečekaným až tragickým následkům.

Vývoj a diverzifikace žánru v 20. století

Na počátku 20. století začala vědecko-fantastická literatura expandovat do dalších oblastí. Autoři jako Isaac Asimov, Arthur C. Clarke nebo Ray Bradbury začali rozvíjet myšlenky o umělé inteligenci, vesmírném cestování, genetických manipulacích nebo post-apokalyptických světech. Asimovovy „Zákony robotiky“ nebo Clarkeova „2001: Vesmírná odysea“ se staly klíčovými literárními díly v rozvoji sci-fi jako seriózního literárního a popkulturního směru.

20. století pak jako takové přineslo zlatou éru sci-fi, kdy žánr přerostl hranice knih a začal ovlivňovat film a televizi, a také další média. Sci-fi se stala nejen zábavou, ale i způsobem, jak zkoumat a reflektovat společenské a technologické změny, jak ukojit touhu po zvědavosti a jak uniknout ze starostí normálního života.

Sci-fi jako zrcadlo budoucnosti

Vědecko-fantastická literatura má unikátní schopnost předpovídat a jistým způsobem formovat budoucnost. Knihy jako „1984“ od George Orwella nebo „Konec civilizace“ od Aldouse Huxleyho upozorňovaly na nebezpečí totalitních režimů a na ohrožení ze strany nadměrné kontroly nad populací. Naopak, utopické vize a různá technologická vylepšení, které se objevují ve sci-fi literatuře, často inspirovaly skutečné vědce a inženýry k tomu, aby sny autorů proměnili ve skutečnost.

Dnes je sci-fi žánr neoddělitelnou součástí naší kultury. Od knih, přes filmy až po video hry, vědecko-fantastické příběhy stále více zkoumají naše obavy z umělé inteligence nebo cestování do vesmíru, nebo i klimatickým změn. Sci-fi nám nejen umožňuje snít o budoucnosti a přenést se v mysli do jiných světů, ale také nás nutí přemýšlet o současných problémech a o tom, kam nás technologický pokrok může až zavést.

Závěr

Počátky sci-fi se v literatuře zrodily z fascinace vědou a technologiemi, a přestože první příběhy často zůstávaly na hranici fantastiky, postupně se vyvinuly v plnohodnotný žánr, který zkoumá hluboké otázky lidské existence. Literární díla autorů jako Mary Shelley, Jules Verne a H. G. Wells položila základy žánru, který dodnes inspiruje, varuje a přináší nové vize toho, co nás může čekat. Sci-fi není jen únik od reality – je to způsob, jak naší realitu lépe pochopit.

Autor: Milan