Když se řekne „kuchařka“, většina z nás si představí babičku se zástěrou nebo obtloustlého pána v bílém s knírem a kuchařskou čepicí. Nikdo hned nevidí Dostojevského u plotny nebo Shakespeara pečícího koláč. Ale přece i velcí autoři museli jíst, a jiní si dokonce i vařili. A někteří z nich si na tom dávali sakra záležet. Tak proč se o tom skoro nikde nepíše? Nejspíš proto, že jídlo a literatura bývají oddělené světy – jeden voní po pepři a másle, druhý po inkoustu a papíru. Ale co když to není tak úplně pravda? Níže jsme vybrali 5 ikonických, všem dobře známých, spisovatelů a můžete si přečíst o jejich stravovacích návycích.

Dante Alighieri: Peklo, očistec a polenta

   Ve Florencii 13. století se nejedlo špatně, pokud jste měli rádi jednoduchost. Dante, autor Božské komedie, pravděpodobně nepohrdl čočkovou kaší s olivovým olejem nebo kaší z kaštanové mouky či polentou. Maso bylo vzácné, ale cibule, česnek a kapusta rostly na každé zahrádce. V té době (kolem roku 1300) vznikla i jedna z prvních evropských (italsko-francouzských) kuchařek – Liber de Coquina. A kdo ví, třeba si Dante mezi psaním zpěvů zapisoval i poznámky o tom, jak správně dusit zelí.

William Shakespeare: Zvěřina a pivo jako múza

   Shakespeare byl spisovatelem z doby alžbětinské Anglie – tedy doby, kdy jídlo bylo odrazem životní úrovně a společenské vrstvy. Bohatí si dopřávali zvěřinu, jehněčí a hovězí, nebo třeba ryby či silně kořeněná jídla, zatímco chudí se spokojili s kaší, někdy chlebem, a pivem. Vařené jehněčí, pečené hovězí nebo mléčné výrobky? To všechno si v alžbětinské kuchyni našlo své místo. A pokud by vás zajímalo, co měla taková „panička z kuchyně“ vařit – otevřete si starodávnou kuchařskou knihu z shakespearovské doby, kuchařku The Good Huswifes Handmaide for the Kitchin z roku 1594.

Lev Nikolajevič Tolstoj: Morální stravování

   A teď hlavně ten Tolstoj. Věděli jste, že tento skvělý spisovatel žil v pozdějších letech jako vegetarián, propagoval střídmost, odmítal alkohol, maso i tabák? Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910), slavný ruský spisovatel a filozof, měl poměrně zajímavý vztah k jídlu, který se během jeho života měnil, zejména pod vlivem jeho filozofických, morálních a etických postojů. V mládí a rané dospělosti jedl i maso, ryby, mléčné výrobky a vše, k čemu se dostal. Ve zralém věku pak přešel na vegetariánství a jistou formu asketismu. Údajně odmítal i silnou kávu a čaj, protože je považoval za zbytečné stimuly.

   Jako ruský šlechtic měl v domácnosti skoro vždy kuchařky, a především jeho žena se starala o domácnost a vařila podle jeho požadavků. V pozdějších letech, kdy přijal asketický způsob života, byla jeho jídla velmi jednoduchá, někdy si prý vařil i sám, hlavně v létě, když byl na venkově v Jasné Poljaně. Není známo, že by jedl či vařil podle nějaké konkrétní kuchařky, ale měl v oblibě právě jídlo podle receptů jeho manželky Sofie Andrejevny. Je však známo, že měl rád pohankovou kaši, brambory na různé způsoby nebo třeba chléb s medem.

Bohumil Hrabal: Jídlo z pohledu hospody

   Bohumil Hrabal nemusel psát kuchařku. On ji v podstatě žil. Ač jídlo popisuje jen zřídkaldy, jeho texty jsou plné vůně z hospod – utopenců, tlačenky, gulášů. To není žádný kulinářský fetišismus, ale jeho literární jazyk každodennosti. Hrabal ukazuje, že jídlo není jen pokrm – je to jakýsi rituál, který patří k běžnému životu. Když píše o svačinkách v pivovaru nebo o zabijačce v Kersku, my čteme víc než jen slova – slyšíme cinkání sklenic, ticho po polknutí posledního sousta a zpěv, co stoupá z podnapilého a najedeného břicha. Jeho gastronomie je anarchická, nenápadná, a přesto hluboce lidská. Stejně jako Tolstoj odmítal přepych, Hrabal skrze obyčejný chléb se sádlem říkal všechno, co je potřeba říct o světě.

J. K. Rowling: Magická kuchyně

   A nakonec autorka, která jídlo přetavila ve fantazii. Když v Bradavicích přistanou na stůl sklenice s máslovým ležákem, dýňový džus nebo čokoládové žabky, nejde jen o zábavu. Rowlingová ví, že jídlo dotváří svět – dává mu tělo, rytmus i vůni domova. V kouzelnickém vesmíru má jídlo roli radosti i nostalgie. A fanoušci to dobře pochopili. The Unofficial Harry Potter Cookbook převádí kouzelné recepty do reality a ukazuje, že čarovat se dá i s moukou a skořicí. Spisovatelku zaujaly detaily pokrmů v její oblíbené knize The Little White Horse (Malý bílý koníček), kde se často popisovalo jídlo – a říká, že tyto popisy jí silně ovlivnily při tvorbě “jídelního světa” Bradavic.

   Samotná Rowlingová má rada hlavně tradiční skotskou a briskou kuchyni, nepohrdne dorty, hlavně jahodovými, a neodpustí si čokoládu. A někde se také uvádí, že nemůže vystát dršťky. Jestli sama vaří podle nějaké kuchařky, to nikdy veřejně neuvedla.

Závěr: Literatura a jídlo

   Možná že nápady pro nejslavnější díla světové literatury vznikly u nějakého jídla – nebo je třeba alespoň ovlivnila jejich vůně. Kuchařky slavných autorů, ať už skutečné nebo smyšlené, nejsou jen kuriozitou. Jsou také zrcadlem doby, osobnosti a stylu života těchto velikánů naší kulturní historie. A hlavně – jsou nevyvratitelným důkazem toho, že i géniové měli občas hlad. :)

   Snad tento článek uspokojil choutky všech, kteří chtěli propojit čtení a literaturu s vůní kuchyně. No a vy teď neváhejte a vydejte se do naší kategorie Kuchařky a výživa, a vyberte si knihu přesně pro vás!