Jaroslav Hašek: víc než jen dobrý voják Švejk

Když se řekne Jaroslav Hašek, většině lidí se okamžitě vybaví dobrý voják Švejk. A není divu. Postava prostoduchého, ale možná až příliš chytrého vojáka se stala jedním z nejslavnějších symbolů české literatury a její popularita už dávno překročila hranice České republiky.

Jenže Hašek nebyl jen autor jedné slavné knihy. Psal povídky, satiry, humoresky, novinové články a s oblibou si dělal legraci z politiky, úřadů, společenských pravidel i lidí samotných. A když člověk nahlédne do jeho života, brzy zjistí, že i on sám byl postavou, kterou by si člověk v románu možná označil za trochu přehnanou. Jenže ona byla skutečná.

Z Prahy až do světa

Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883 v Praze. Vyrůstal v rodině učitele a už od mládí měl blízko nejen k psaní, ale také k toulání, hospodám, recesi a životu, který se rozhodně nedržel žádného pevného jízdního řádu.

Cestoval, živil se různými způsoby a postupně se dostal k novinařině a literatuře. Psát uměl rychle, pohotově a hlavně tak, aby si člověk nebyl vždycky úplně jistý, kde končí skutečnost a kde už začíná Haškova mystifikace.

A právě to bylo něco, co mu evidentně dělalo radost.

Hašek měl totiž mimořádný talent nacházet absurditu i tam, kde ji ostatní možná přehlíželi. A pokud tam žádná nebyla, občas ji prostě vytvořil sám.

Strana mírného pokroku aneb když si z politiky uděláte legraci

Dnes už jsme na nejrůznější politické bizarnosti docela zvyklí, ale Jaroslav Hašek měl v tomto směru náskok.

V roce 1911 se stal jednou z hlavních postav recesistického projektu s názvem Strana mírného pokroku v mezích zákona. Už samotný název naznačuje, že nešlo úplně o běžnou politickou iniciativu.

Celé to bylo pojaté jako satira na tehdejší politiku, předvolební sliby a politické kampaně. Hašek a jeho přátelé pořádali schůze, pronášeli projevy a vytvářeli program, který si z politiky dělal legraci s naprosto vážnou tváří.

A možná právě proto to funguje i dnes. Stačí si některé podobné nápady představit v současné volební kampani a člověk si najednou není jistý, jestli by vůbec působily tak neuvěřitelně.

Válka, Rusko a cesta ke Švejkovi

Pak přišla první světová válka a Haškův život nabral další, tentokrát už mnohem vážnější směr.

Sloužil v rakousko-uherské armádě, dostal se do ruského zajetí a později působil v prostředí československých legií. Nějakou dobu žil také v Rusku, kde prožil revoluční období a stal se svědkem událostí, které zásadně ovlivnily jeho další život.

Když se později vrátil do Československa, začal pracovat na díle, které ho nakonec proslavilo nejvíce.

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.

Švejk není jen člověk, který všechno poplete

Na první pohled to může vypadat jednoduše. Josef Švejk vypráví historky, dostává se do absurdních situací a zdánlivě nechápe svět kolem sebe.

Jenže právě v tom je celý vtip.

Dodnes se vedou debaty, jestli je Švejk skutečně prostoduchý, nebo jestli jen dokonale předstírá, že systém, ve kterém žije, bere vážně. A možná není nutné na to hledat jednu definitivní odpověď.

Švejk se pohybuje světem plným rozkazů, formulářů, úředníků a vojenských autorit. Čím vážněji se tento svět snaží působit, tím absurdnější někdy ve skutečnosti je.

A Švejk v něm přežívá po svém.

Právě proto kniha není jen veselým příběhem z první světové války. Pod humorem se skrývá ostrá satira na válku, byrokracii, autority i mechanismy, které dokážou z obyčejných lidí udělat součást něčeho, čemu sami často vůbec nerozumějí.

Možná i proto Švejk pořád funguje. Sto let stará kniha, ale některé situace člověku připadají až podezřele známé.

Hašek měl mnohem víc co říct

Švejk je samozřejmě jeho nejslavnější dílo, ale rozhodně není jediným důvodem, proč se k Jaroslavu Haškovi vracet.

Během života napsal obrovské množství povídek, humoresek, satir a krátkých próz. Často reagoval na každodenní život, maloměšťáctví, noviny, úřady, policii nebo lidskou schopnost brát úplné nesmysly smrtelně vážně.

Na Knihowebu proto vedle různých vydání Osudů dobrého vojáka Švejka najdete také třeba Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona, Maloměstský pitaval, Útrapy vychovatele, Nešťastného policejního ředitele, Črty, povídky a humoresky z cest nebo Třetí dekameron – Reelní podnik – Grotesky a mystifikace.

A právě v těchto knihách je dobře vidět druhý Hašek.

Nejen autor jednoho literárního symbolu, ale člověk, který měl potřebu komentovat svět kolem sebe. Někdy nenápadně, někdy úplně otevřeně a někdy tak absurdně, že čtenář musí na chvíli přemýšlet, jestli to celé myslí vážně.

Pravděpodobně ne.

Život, který skončil příliš brzy

Jaroslav Hašek zemřel 3. ledna 1923 v Lipnici nad Sázavou. Bylo mu pouhých 39 let.

Osudy dobrého vojáka Švejka přitom nestihl dokončit. Román zůstal nedopsaný, přesto se stal jedním z nejznámějších děl české literatury vůbec.

Možná je na tom něco typicky haškovského. Autor, který si celý život dělal legraci z autorit, politiky a všeho, co se tvářilo příliš vážně, po sobě zanechal postavu, kterou dnes zná prakticky každý.

Jenže Jaroslav Hašek byl mnohem víc než Švejk.

Byl novinář, bohém, tulák, satirik, mystifikátor a člověk, který dokázal vidět komedii i tam, kde ostatní viděli jen vážnou věc. A možná právě proto jeho knihy nezůstaly jen někde v učebnicích literatury.

Protože svět se sice za posledních sto let změnil.

Ale lidé, úřady, politika a schopnost dělat z jednoduchých věcí zbytečně složité problémy? Tam by se Jaroslav Hašek možná ani dnes necítil úplně ztracený...