
Když si koupíte novou knihu, většinou víte, co od ní čekat. Znáte autora, název, někdy i příběh, který se v ní odehrává. U starých knih je to ale trochu jiné. Otevřete je a kromě samotného textu můžete narazit na něco, co v běžném knihkupectví rozhodně nenajdete.
Věnování od někoho, koho už dávno neznáme. Podpis původního majitele. Razítko staré knihovny, poznámku tužkou nebo třeba zapomenutý lístek mezi stránkami.
A najednou už nedržíte jen knihu. Držíte také malý kousek cizího života.
Komu vlastně kniha patřila?
Jedna z prvních věcí, na kterou se vyplatí při prohlížení starší knihy podívat, je její začátek. Především předsádka a titulní strana.
Právě tam se často nachází podpis původního majitele, někdy jen iniciály, jindy celé jméno a datum. Občas narazíte také na vlastnické razítko nebo takzvané ex libris – malý grafický štítek, kterým si majitel označoval svou knihovnu.
Některá ex libris jsou docela obyčejná, jiná jsou malá umělecká díla. Najdeme na nich rodinné znaky, zvířata, knihy, různé symboly nebo osobní hesla. Pro sběratele a milovníky starých tisků mohou být zajímavá sama o sobě.
A někdy se podaří zjistit, komu kniha patřila. Pokud se podaří rozluštit jméno, dohledat rodinu nebo spojit značku s konkrétní knihovnou, může se před námi otevřít další část její historie.
Samozřejmě ne každé jméno v knize znamená, že jsme objevili slavného majitele. Ale i obyčejný podpis může být zajímavou stopou.
Věnování, na která se nezapomíná
Tohle je jedna z věcí, které mám na starých knihách osobně rád. Věnování.
„Mamince k narozeninám, s láskou…“
„Na památku společně prožitých let.“
Nebo jen krátké přání s datem a podpisem.
Některá věnování jsou krásná, jiná trochu úsměvná a občas člověk narazí na text, který by dnes už asi napsal jinak. Kniha mohla být dárkem k Vánocům, k narozeninám, za vysvědčení nebo třeba rozloučením před odjezdem na dlouhou cestu.
A co je na tom nejzajímavější? Kniha často přežila nejen svého prvního majitele, ale i člověka, kterému byla původně věnována.
Představte si, že najdete knihu s věnováním z roku 1938. Nevíte, kdo ji tehdy kupoval, komu ji daroval ani jaký byl jejich vztah. Přesto máte před sebou malou zprávu, která měla původně význam jen pro dva konkrétní lidi.
Dnes už je z ní historická stopa.
Poznámky na okrajích: čtenář, který se ozval i po letech
Někdo čte potichu a knihu po dočtení vrátí do police. Jiný si podtrhává zajímavé věty, píše poznámky na okraj nebo si označuje pasáže, ke kterým se chce vrátit.
U starších knih se tak můžete setkat s různými poznámkami. Někdy jde jen o obyčejné podtržení, jindy o delší komentář, vysvětlení nebo nesouhlas s autorem.
A občas je to docela zábavné. Čtete třeba historickou knihu a vedle odstavce najdete ručně napsané „nesmysl!“ nebo „tohle není pravda“. Člověk se skoro přistihne při představě, jak původní čtenář seděl u stolu, četl a rozčiloval se nad tím, co právě objevil.
Poznámky v knihách mohou být také cenným zdrojem informací pro historiky. Pomáhají zjistit, jak lidé knihy používali, co je zajímalo a jak nad přečteným přemýšleli.
Takže ne každá čmáranice musí být jen poškozením knihy. Někdy je to další kapitola jejího příběhu.
Razítka, cenovky a další drobné stopy
Další zajímavou kapitolou jsou různá razítka a štítky.
Knihovní razítko může napovědět, odkud kniha pochází. Staré evidenční číslo zase může ukazovat na konkrétní knihovnu nebo instituci. A pokud máte štěstí, objevíte i původní cenovku z knihkupectví.
Někdy se dochovaly také štítky antikvariátů, poznámky prodejců nebo stará čísla, která dnes už nikomu nic neříkají.
Právě takové drobnosti mohou pomoci poskládat cestu knihy od jednoho majitele k druhému.
Jen je potřeba být trochu opatrný. Razítko nebo podpis nemusí automaticky dokazovat přesný původ knihy. Některé značky byly doplněny později a ne vždy se podaří jejich historii spolehlivě určit.
Přesto jde o zajímavé stopy, které stojí za pozornost.
A co když mezi stránkami něco najdete?
Tohle je kapitola sama pro sebe.
Starší knihy občas ukrývají věci, které tam jejich majitelé kdysi založili a potom na ně zapomněli. Může jít o pohlednici, dopis, účtenku, fotografii, starý novinový výstřižek nebo obyčejný kus papíru s poznámkou.
A právě tady začíná fantazie pracovat naplno.
Kdo tu fotografii do knihy vložil? Patřila někomu z rodiny? Byla to vzpomínka na dovolenou, nebo jen praktická záložka? A proč už ji nikdo nikdy nevyndal?
Samozřejmě ne každý nalezený papírek skrývá detektivní zápletku. Někdy je to prostě jen zapomenutá účtenka. Ale i ta může mít po několika desetiletích svoje kouzlo.
Ne každá stará kniha je vzácná. Ale může být zajímavá.
Tady je dobré rozlišovat dvě věci.
Stáří knihy automaticky neznamená vysokou cenu. Na hodnotě se podílí celá řada faktorů – například náklad, vydání, autor, zachovalost, vzácnost nebo zájem sběratelů.
Někdy může být zajímavější obyčejná kniha s neobvyklým věnováním než starší titul, kterého se dochovaly tisíce kusů.
A jindy je to přesně naopak. Kniha může mít vysokou sběratelskou hodnotu díky svému vydání, i když v ní nenajdeme jediný podpis nebo poznámku předchozího majitele.
Každá stará kniha je zkrátka trochu jiný případ.
Kniha, která už něco zažila
Na starých knihách je krásné právě to, že jejich život nekončí poslední stránkou.
Někdo je kdysi koupil, četl, půjčoval přátelům, možná je přestěhoval přes půl republiky. Některé skončily v rodinné knihovně, jiné putovaly z jednoho antikvariátu do druhého. A po letech se mohou dostat do rukou úplně nového čtenáře.
V antikvariátu se s tím setkáváme poměrně často. Při prohlížení knih člověk občas narazí na drobnost, která ho přiměje se na chvíli zastavit. Podpis, staré věnování nebo poznámku, která tam zůstala třeba půl století.
A možná právě proto mají použité a staré knihy svoje zvláštní kouzlo.
Nejde jen o příběhy, které napsal autor. Někdy je stejně zajímavé i to, co se odehrávalo kolem samotné knihy.
Tak až příště otevřete starší svazek, zkuste se podívat i na jeho první a poslední stránky. Možná tam nenajdete nic zvláštního. A možná objevíte malý příběh, který v žádném katalogu ani na obálce nenajdete.
Protože některé knihy mají kromě příběhu uvnitř také jeden vlastní. Ty nejlepší kusy najdete zde.