Základy praktické optiky - Brejlařská optika

Kompletní specifikace

V dnešním průmyslu, lékařství, v amatérských kruzích a podobně na každém kroku narážíme na otázky z praktické optiky. Účelem této knihy je šířiti poznatky z optické praxe, šířiti porozumění pro optické soustavy, které lze technicky uskutečniti a na příkladech ukázati řešení běžných optických úkolů.
Obor praktické optiky vystačí zcela s pojmem světelného paprsku a se zákony o jeho šíření. Okem vidíme vnější svět kolem sebe a je tedy přirozené, že nejstarší pojetí optických otázek vycházelo z vidění. Byl to především Euklid , který si hleděl vyložiti vidění a předpokládal, že oko vysílá paprsky, které těleso ohmatávají a tím dávají pocit vidění. Že nevidíme předměty v dálce nebo předměty příliš malé, vykládal tím, že vysílané paprsky mají mezery a předmět musí býti tedy vetší než mezera, má-li býti viditelný. Znal již i zrcadlení. Po Euklidovi Ptolemaios rozeznával dvoje paprsky: paprsky, vycházející ze žhoucích těles, které osvětlují tělesa, a paprsky vycházející z oka pro vidění. Teprve Epikurova škola hlásala, že paprsky ze zdrojů se na tělesech odrážejí a vcházejí do oka. V té době byly již známy zákony odrazu a tabulky pro lom světla, sestavené podle četných pokusů. Středověk vynalezl brejle a tím upotřebení spojek a rozptylek. XVI. století přineslo objev dírkové komory, zlepšované vkládanou čočkou. Počátek 17. století přinesl další objevy: vynález dalekohledu, mikroskopu a objevení zákonu lomu. Nová doba, přinášející další zdokonalení, hlavně zásluhou věd matematických, znamená současně zlepšení přístrojů, zlepšení výroby a nové vynálezy.

Rok vydání: 1950